HÁZENÁ

Házená, její počátky mají prapůvod už v míčových sportech starého Řecka.
Házenou, vymyslel dánský učitel Holger Nielsen v roce 1898. První pravidla vyšla v roce 1906. V Německu se v roce 1911 objevila varianta hry, ve které proti sobě nastupují dva jedenáctičlenné týmy, tzv. Velká házená. Ta byla v roce 1936 na programu olympijských her v Berlíně.

Házená se hraje na hřišti o rozměrech 20×40 metrů. Je rozdělené na dvě poloviny, z nichž v každé je vyznačené brankoviště, které je vzdálené od branky 6 metrů. V brankovišti se smí pohybovat pouze brankář. Každé družstvo se většinou skládá z 14 hráčů, přičemž hry se v jednom okamžiku účastní pouze 7 hráčů. Cílem je dopravit míč do branky protivníka. Hraje se na dva poločasy po 30 minutách (u hráčů 12-14 let věku po 25 minutách a u hráčů 8-12 let věku po 20 minutách) oddělených desetiminutovou přestávkou.
Brankoviště má poloměr 6 m. Za faul na hranici brankoviště se nařizuje trestný hod ze vzdálenosti 7 m, tzv. sedmička. Hráči se střídají ve hře hokejovým způsobem. Za hrubý faul následuje varování žlutou kartou, při opakovaném hrubém faulu vyloučení na dvě minuty. Rozhodčí také může hráče vyloučit i bez předchozího varování. Po třetím vyloučení je hráč současně diskvalifikován do konce zápasu.